Březen, za kamna nevlezem

Sníh je u nás minulostí a každý se s tím vyrovnává po svém. Někdo nedělá nic, někdo za sněhem vyrazí a někdo třeba osedlá kolo. Třeba Robin se první březnový víkend vydal závodit na běžkách do Seefeldu, zatím co Daniela s Vencou na bajkové Zimní blinduro na Lipno. Tady jsou jejich zážitky.

Robin: Letošní Ganghofer lauf se jel na 6 km okruhu s 85 převýšení v Seefeldu. Stoupalo se hned od startu ve třech rampách, které se vždy pod vrcholem utahovaly až na 20 %. Pak kus rovnější, zpátky dolů, 3 km rovinka a krátké prudké stoupání do cíle. To všechno šestkrát. Soupažové to spíš nebylo, nejprudší místa vysilovala, což mělo za následek zpomalení v následujících metrech, ale šlo to jet i soupaží dobře. Mezi asi 160 startujícími byli vítězové z minulých let, pár mladých borců, ale největší a relativně nejsilnější byly kategorie 55-65 let. Já jsem nakonec vybojoval 20. místo absolutně a 2. v kategorii M55-60, když jsem na prvního v naší kategorii ztratil 4 minuty, což je dost. Asi dva okruhy jsem jel první a zdálo se mi, že jsem silnější, ale sníh se zpomaloval, prudké úseky byly na hladkých lyžích horší a horší, a tam mi na lyžích namazaných na stoupání ujížděl.
Daniela: Tak jsme byli s Vencou na Slapech na prvním zimním Blinduru, i když v jarních podmínkách. Venca předtím seděl na kole asi dvakrát a hned v první erzetě narazil rukou do stromu, což se mu povedlo i v druhé a třetí, takže to raději nakonec vzdal, aby se dožil večera. Mně se podařilo vyhrát ženy 40+ a celkově jsem skončila šestá, i když jsem jela jak krasobruslař. Hlavně abych neodšlápla a všechno projela. Nějak jsem zapomněla, že jsem na závodech, kde jde hlavně o rychlost. Ale bylo to jako vždy super. Prokop umí postavit traily neuvěřitelně dobře a zábavně, navíc jsme po zimě potkali spoustu kamarádů.